Mládež    19.11.2021   |    Klub

Náhradní domov ve Zbýšově

Trenérem líšeňského staršího dorostu je někdejší prvoligový hráč Zbrojovky Brno Vladimír Michal. Krajní obránce, který se po návratu z vojny v Písku postupně zapracoval do základní sestavy Zbrojovky, odehrál v nejvyšší československé a později samostatné české soutěži celkem 87 zápasů. Posledních šest v dresu Slovácké Slavie Uherské Hradiště. Po ukončení kariéry se stal trenérem. Vedl zejména dorostenecké a juniorské celky ve Zbrojovce, či Slovácku.

Jak velký je rozdíl mezi fungováním Líšně a profesionálních center, v nichž jste působil?

Určitě měla střediska v Brně a Uherském Hradišti kvalitnější zázemí s více hřišti. Zajišťují tu hráčům z větší vzdálenosti i internátní bydlení. Měla také více profesionálních trenérů. Ale tady se mně líbí téměř rodinné prostředí, které zde funguje.

Dostanete se někdy na hlavní hřiště?

Hlavní hřiště v Líšni je vyhrazeno pro druholigový fotbal. Tomu naprosto rozumím. Druholigový tým je vždy výkladní skříní klubu. Doma trénujeme třikrát v týdnu na umělé ploše. Jednou týdně máme přípravu na přírodním trávníku v Maloměřicích. Za mistrovskými zápasy jezdíme do Zbýšova u Brna, kde jsou na nás mílí, přívětiví a snaží se připravit hřiště co nejlépe. Ale málo platné, je to jen náhradní domov. V klubu naplněném mnoha družstvy, to však nejde jinak.

Nereptají hráči na to, že se připravujete na umělém trávníku, či jezdíte za zápasy mimo Brno?

Plně to všichni chápeme. V tom zásadní problém nevidím. Proto mám na tréninku skoro vždy plný počet hráčů. Chlapci tohle dokáží zkousnout. Jinak tomu nebylo ani ve Zbrojovce, kde jsem s tehdejším dorostem, v němž byli Pernica, Šural, Mazuch a další budoucí prvoligoví hráči, jezdil k zápasům do Velkých Bílovic.

Jak velký je váš kolektiv?

Představuje osmnáct chlapců do pole a dva brankáře.

Trénuje i ve více fázích?

Nikoliv. Ani já nejsem plně profesionalizován. Mám svoji práci, po níž se vydávám odpoledne z Mikulova do Brna.

Máte v kolektivu naděje, které byste doporučil kolegovi Valachovičovi do prvního mužstva?

Mezi moravskou dorosteneckou a druhou ligou je propastný rozdíl. Málokdy se najde hráč, který by vskočil přímo mezi elitní fotbalisty. Ale dva, tři hráči by se mohli zapojit do zimní přípravy, třeba i B mužstva, aby zjistili, co potřebují sami k tomu, aby se do mužského fotbalu dostali co nejdříve. Kdybych měl nyní někoho doporučit, byl by to Jirka Vlach. Je útočník a těch nemají nikde dost. Nicméně sám musí na sobě ještě hodně pracovat.

Máte nějaký konkrétní úkol?

Ne. Ale je mně jasné, že mám připravit hráče nejen pro mistrovské soutěže, ale hlavně k plynulému přechodu mezi dospělé. Nepočítá se ani s tím, že bychom měli opustit současné soutěže, v nichž jsme zařazeni.

Hrajete nejvyšší moravskou soutěž. Jak se v ní cítíte?

Samozřejmě, že chceme vyhrávat každý zápas, ale sportovně musím přiznat, že někteří soupeři jsou nad námi. Asi nejlepším celkem soutěže je Vysočina z Jihlavy, která nás na podzim zdolala 4:1. Při vhodném nastavení tréninkového procesu bychom mohli v budoucnu konkurovat i ligovým klubům.